Nabízíme Vám zde "manuál" na leguána zeleného, sice staršího data, ale myslím si, že i dnes může pomoci zvláště začínajícím chovatelům. Autorem příručky je jeden z uznávaných odborníků Philipe de Vosjoli. Věříme, že Vám tento zkrácený volný překlad pomůže navázat správný vztah s Vaším novým zeleným přítelem, že mu lépe porozumíte a zpříjemníte mu jeho život u Vás. |
|
|
|
Tato příručka je rozšířeným a přepracovaným vydáním příručky "THE GENERAL CARE AND MAITENANCE OF GREEN IGUANAS" vydané poprvé v r.1990. Leguán zelený je jedním z nejoblíbenějších plazů chovaných doma. Je veliký, připomíná dinosaura či draka, snadno se o něj pečuje, přátelská povaha u jedinců vychovaných v zajetí, to vše přispělo k jeho veliké popularitě. V olasti jeho výskytu stav zvířat klesá v důsledku ničení přirozeného prostředí a jejich obliby jako ceněné pochoutky a v neposlední řadě zdroje kůže v domovských zemích. Řada významných vědců vytvořila ve střední Americe (Kostarika, Panama) základnu informací k chovu leguána zeleného, která bude v širší míře používána v tropických zemích pomůže obnovit klesající stavy a zároveň vyvinout ekonomicky lukrativní, k přírodě šetrné zemědělství.
Všechny druhy Iguana jsou zapsány ve smlouvě C.I.T.E.S.(mezinárodní úmluva o obchodování s ohroženými druhy) a zařazeny do dodatku II., což je řadí mezi ohrožené a znamená to, že pro dopravu mezi zeměmi je potřeba vývozní povolení. /poznámka: V současné době má leguán zelený vyjímku z registrace CITES, protože se úspěšně daří jeho odchov na farmách v USA./ Jméno "Iguana" (leguán) je španělskou verzí karibského slova "Iwana". Leguáni zelení jsou velicí polostromoví, stromoví ještěři vesměs amerického rodu IGUANIDAE (leguánovití). Jejich znaky jsou: dlouhý ocas, lalok - hrdelní hřebínek pod hrdlem, jedna nebo víc zvětšených šupin pod ušním bubínkem a zvětšené šíjové a hřbetní hřebínky. Samičky i samečci mají na spodní straně stehen řadu femorálních (stehenních) pórů. Existují dva druhy zelených leguánů: 1) IGUANA IGUANA leguán zelený, prodávaný k domácímu chovu 2) IGUANA DELICATISIMA z Malých Antil Dříve se leguáni dělili do dvou poddruhů - Iguana a Rhinolopha, který charakterizovaly v řadě uspořádané zvětšené šupiny nad čumákem či nepatrné výčnělky připomínající rohy. Rhinolopha už není považovaný za platný druh, protože se nepotvrdily uvedené znaky u daných skupin a zeměpisných oblastí.
Leguáni zelení žijí v rozsáhlé oblasti od Mexica po jižní Brazílii, Paraguay a na Malých Antilách. Byl vysazen do několika oblastí včetně Hawaiských ostrovů a jižní Floridy. Iguana delicatisima žijící na Malých Antilách je ohrožený v důsledku poškozování jeho přirozeného prostředí a je vytlačován zavedenou populací Iguana iguana.
Velikost se liší podle země původu a životních podmínek. Dospělí leguáni dosahují délky 1,2 - 1,80 m, někteří jedinci až 2,1 m. Samci z některých skupin z jižní Ameriky mohou dosáhnout délky skoro 2,4 m a vážit až 8,16 kg. Pokud se dostává zelenému leguánovi náležité péče, může se v zajetí dožít 10 - 15 let. Je pravděpodobné, že v budoucnu se díky novým poznatkům a zdokonalování péče bude délka života zvyšovat.
Podle místa původu (zvláště ostrovní druhy) se zelení leguáni liší barvou, vzorem, délkou, velikostí hřbetních trnů, poměrem délky ku výšce těla, barvou očí, tvarem hlavy. Tyto druhy jsou pro vážné zájemce velice zajímavé a měly by být podniknuty snahy o zachování a odchování v zajetí čisté genové základny geografických variant. Občas se vyskytují odchylky a mutace, ale mnoho z těchto zvláštně vybarvených či vzorovaných leguánů má bohužel genetické problémy, které jim brání přežít a vyrůst v normálně velké dospělé jedince. Mezi dovezenými mláďaty se občas vyskytnou neobvyklí modří leguáni, nebo s neobvyklým množstvím barvy oranžové, červené či sytě růžové. V době, kdy tuto příručku píši se v Columbii vylíhli údajně dva zelení leguáni albíni. Vybraný odchov atraktivních odchylek by mohl poskytnout zajímavé možnosti pro vytvoření speciálního chovu leguánů.
V mnoha knihách tvrdí, že zelení leguáni jsou dimorfní (dvojtvarý) co se týče pohlaví a že se dají rozlišit pohledem. Pravdou však je, že rozdíly mezi pohlavími jsou často sotva patrné a jsou jasné až u pohlavně dospělých zvířat. Všeobecná kritéria: samci dorůstají větší velikosti nemají mohutné tělo jako samičky mají větší trny a šupiny pod ušním bubínkem velký široký lalok (svislá brada) Téměř všechny tyto znaky jsou tím jasnější, čím je zvíře starší, ale v žádném případě se na ně nedá spolehnout. Samičky můžou mít hřbetní trny stejně veliké jako samci z jiné populace, zrovna tak velké mohou mít zvětšené šupiny pod uchem. Existují však dva sekundární znaky, které jsou u zvířat alespoň dvouletých poměrně spolehlivé. U samečků jsou femorální (stehenní) póry daleko více zvětšené než u samiček a produkují výměšky podobné zvětšeným šupinám. U starších samců se vytvoří široký zvětšený lalok, jehož přítomnost odstraní veškeré pochyby o pohlaví zvířete. Jedním z nejlepších klíčů pro určení pohlaví je chování zvířete. Pohlavně dospívající samci provádí často výrazné trhavé pohyby hlavou nahoru a dolu, za kterými následuje série krátkých trhavých pohybů nahoru-dolu zatímco se hlava pohybuje ze strany na stranu. K tomuto projevu nakonec dochází při každém vpuštění samce do terária. Samci se též pokouší pokrýt samice. Samice provádějí výrazné trhavé pohyby hlavou jenom zřídka, ale často se projevují bočními pohyby hlavy. Nakonec se samci spáří se samicemi a zdravé v zajetí chované samice nakladou vajíčka. A pak budete bez pochybností o pohlaví Vašich leguánů. Pohlavně dospívají ve věku dvou let, páří se většinou až tříletí.
Během tří roků vyroste z 12-ti gramového mláděte dospělec 1200 gramový, to znamená stonásobný nárůst váhy. Časem můžou velcí dospělí leguáni vážit 4,5 - 6,8 kg. Někteří samci z jižní Ameriky váží údajně až 8,16 kg. K dosažení správného růstu je potřeba velké množství potravy, dobré trávení a dostatečný přísun kalcia pro stavbu kosterní tkáně. Celková délka (tělo+ocas) se u mláďat pohybuje od 178 - 254 mm. Mládě živené hodnotnou stravou do 6-ti a 1/2 měsíce svou délku zdvojnásobí a zhruba do 15-tého měsíce ztrojnásobí. Jeho celková délka pak je 61 - 90 cm. Délka mláďat od čumáku k řitnímu otvorou je od 55 - 86 mm, ta může v průběhu jednoho roku být až 220 mm. Do třech let délka od čumáku k řitnímu otvoru většinou přesáhne 329 mm. V této době jsou zvířata již dospělá. Celková dálka leguána se rovná 3 až 3,5 násobku délky od čumáku k ř. otvoru. Ve věku tří let 91 - 107 cm. Díky této rychlosti růstu při rostlinné stravě je leguán dobrým kandidátem pro tropické zemědělství, kde výnos z hektaru by byl údajně 10x vyšší než u dobytka a to bez poškození přirozeného prostředí. Pro chovatele to ovšem znamená poskytovat denně dostatek odpovídající stravy obsahující potřebné množství kalcia pro rychle rostoucí kostru. Taktéž zajištění odpovídající teploty pro správné trávení a terárium dostatečné velikosti pro veliké zvíře. Minimální délka terária pro mládě se doporučuje 91,5 cm.
Důvodů je mnoho. Leguáni, stejně jako další plazi jsou v mnoha ohledech vhodní pro zaneprázdněný životní styl většiny lidí na konci století. Leguáni, na rozdíl od psů nebo koček, na Vás nekladou psychické nároky, nejsou hluční, nemusíte je venčit, když je na dva či tři dny opustíte bude se jim vést dobře a nemusíte shánět někoho, kdo se o ně postará. A jestli jste někdy snili o tom, že budete mít doma draka.....? :)
Jestliže si vyberete zdravého leguána a budete se řídit radama této příručky, více než pravděpodobně ho odchováte až do dospělosti. Problém mnohých majitelů je, že si neuvědomují to, že z malého leguánka vyroste velké a silné zvíře, které se dá obtížně zvládnout. Proto se zvyšuje počet nechtěných dospělých zvířat, která by se mohla stát problémem pro agentury na kontrolu zvířat. To by mohlo vést k zákonům omezujícím chov zelených leguánů. Před koupí se proto prosím řádně zamyslete a jednejte zodpovědně. Existuje několik menších druhů ještěrů, kteří by byli do menších prostor vhodnější, např. scink s modrým jazykem (Tiliqua scincoides) a stále populárnější agama vousatá (Pogona vitticeps). Tito ještěři jsou vhodní pro ty, kdo chtějí mít doma ještěra snadněji zvládnutelného.
Správný výběr zvířete je zásadním a nejdůležitějším prvkem pro jeho úspěšný chov. Výběr zdravého a přizpůsobivého jedince určí Váš budoucí vzájemný vztah. Při výběru plaza zapomeňte na jakékoliv myšlenky na záchranu ubohého, nemocně vypadajícího jedince ze zverimexu nebo špatných rukou. Nemocní ještěři téměř vždy uhynou, protože v době kdy je nemoc patrná už choroba obvykle dospěla do takového stádia kdy se nedá vyléčit. Ušetřete si zklamání a začněte s ještěrem, který vypadá zdravě. Vyvarujte se: 1) Vyvážených leguánů delších než 60 cm, velkých dospělých zvířat. Tito jedinci, ačkoli jsou zdraví, v zajetí podléhají stresu, odmítají potravu a postupně chřadnou. Je u nich narušena rovnováha hostitel/parazit i psychický stres a jeho vliv na oslabení imunitního systému vyvolávají nemoci. Propagační programy chovu v zajetí jsou založeny na zvířatech, která byla vychována v zajetí, neboť i při projektech ve střední Americe se dospělí jedinci chovaní venku ve velkých výbězích nepřizpůsobí a jsou nakonec vypuštěni. 2) Zvířete, které je vyhublé, apatické, vypadá nezdravě a odmítá potravu. Taková zvířata mají malou tělesnou váhu, dehydrovaný vzhled (volná kůže), propadlé oči a chybí jim ostražitost. 3) Zvířete, které má boule kdekoliv na těle i pod kůží a podél čelisti. 4) Zvířete, které má naběhlé prsty, končetiny nebo čelist. 5) Zvířete s očními vadami, nerovnoměrně rozmístěnými plochami ztmavlé kůže či černé pigmentace. 6) Jestli chcete dobrého domácího leguána neberte ztřeštěné jedince co se vrhají do rohů a běhají jako šílenci jen co se k nim přiblížíte. Někteří autoři doporučují zvíře aktivnější a vitálnější. Nevědí o čem mluví, protože ve skupině dovezených zvířat (neplatí to o jedincích ze zajetí) jsou ztřeštění leguáni, kteří ihned utíkají do stran nebo do úkrytu často opatrní jedinci, kteří snadno podlehnou panice. Z mé zkušenosti nejsou tito jedinci vhodní pro domácí chov. Zůstávají ostražití a mají nízký práh útěku. Vystrašené zvíře není zrovna nejideálnější volbou pro vytvoření dobrého vztahu. Výběr zdravého leguánka: Vybírejte přizpůsobená, v zajetí odchovaná zvířata, zdravě vypadající, aktivní, čilá a extrovertní. Velikost není podstatná, dívejte se na chování a očividné zdraví, hledejte klidné zvíře, které snese manipulaci. Leguáni odchovaní v zajetí jsou nejlepší kandidáti pro chovné programy. Vybírejte mladá dovezená zvířata a vychovejte si je. 1) Leguán by měl být ostražitý, živý, extrovertní (relativně klidný, když do jeho teritoria vložíte ruku). Ve velkých skupinách je normální, že se dají na útěk, protože ti jedinci co mají tendenci utíkat vyvolají stejnou reakci i u ostatních zvířat. Většina se jich rozprchne na krátkou vzdálenost a zůstane vesměs v klidu. Najdou se však jedinci, kteří budou v útěku pokračovat. Vyhněte se zpanikařeným zvířatům. 2) Ocásky a břicha by měly být oblé a těla by neměla být moc poškrábána. 3) Oblast okolo řitního otvoru by měla být čistá bez zbytků stolice, stejně tak i břicho. 4) Oči hezky kulaté a čisté. 5) Při pohybu by měli mladí občas vystřelit jazyk. 6) Vhodné zvíře pro domácí chov je klidné, když ho zvedáte.
Několik charakteristických rysů a problémů s nimiž se můžete setkat. Samičky: Nedosahují takové velikosti jako samci, většinou mají menší trny na hřbetě i šíji, nevyrostou jim veliké laloky a zpravidla nejsou tak vybarvené jako samci. Jejich temperament je různý a záleží na povaze jedince zrovna tak jako u samečků. Během rozmnožovacího období se většinou nechovají agresivně. Zdravotní problémy: Jestliže jsou samičky v dobré péči, ovulují a kladou vejce. Toto vyžaduje úpravu stravy a prostředí. Z různých důvodů dojde u některých samic k zacpání vejci, což vyžaduje veterinární zákrok. Mezi nejčastější příčiny zadržení snůšky patří neposkytnutí vhodného místa ke kladení vajec. Další příčina může být nevhodná strava, zdravotní stav, nemoc, poskytnuté teplo ( pokud samice leží na téměř 38°C horkém kameni, co se s vajíčky asi stane) a další faktory prostředí. Samice s jalovými vejci jsou zřejmě náchylnější k zadržení snůšky, než samice s vejci plodnými. Po období rozmnožování se doporučuje ve stravě leguáních samiček více kalcia, vitamínu D3 a také strava s vyšší výživnou hodnotou. Samečci: Dorůstají větší velikosti, vytvoří se jim veliký lalok, hřbetní a šíjové trny mají větší. Samci z některé oblasti jsou více vybarvení a v rozmnožovacím období mají vyšší podíl oranžové barvy. V tomto období jsou někteří jedinci agresivní, ale povahy jednotlivých zvířat jsou značně různé. Velmi málo samců se chová agresivně k ženě-majitelce v období menstruace (bylo zaznamenáno velmi málo příkladů viz. Frye a kol. 1991). Zdravotní problémy: Je potřebné dbát, aby nebylo podáváno nadměrné množství kalcia a vitamínu D3, hlavně dospělým samcům. U samců je větší pravděpodobnost metastatického zvápenatění vnitřních orgánů než u samiček.
Terárium: Dosáhnou-li leguáni délky 75 - 90 cm měli by být umístěni samostatně po jednom v teráriu, kromě krátké doby připouštění. V teráriu velikosti místnosti může být jeden samec s několika samicemi, ale skupina se musí pozorně sledovat. Výběr terária je důležitý proto, aby se Vašemu leguánovi dobře dařilo. První dva roky je růst velice rychlý, proto nemá cenu pořizovat terário malé. Dobré bydlení zaručí celoskleněné terárium s drátěným krytem - dobře se čistí a je přehledné. Pro mládě a dospívajícího leguána (12 - 18 měsíců) alespoň 116 l, 75 cm dlouhé nebo lépe 120 l, 90 cm dlouhé celoskleněné terárium s drátěným krytem. Pokud chcete ušetřit peníze je lepší koupit velké terário hned na začátku. Pro zvířata nad 120 cm délky už musí být nádrž na objednávku. Terárium pro leguána by mělo mít na délku 1,5 násobek délky zvířete, na šířku 2/3 délky zvířete a na výšku 1x délka zvířete. Terárium lze udělat ze dřeva s přední stěnou skleněnou s drátěným vrchem a s drátěnými okny po stranách. Lze také použít konstrukci z pletiva. Další řešení pro chov velikého dospělého leguána je přepažení místnosti a vytvoření kabiny. Pokud bude mít Váš leguán velký výběh přes den, můžete ho na noc umístit do menší ubikace. Leguáni jsou čistotná zvířata, která se vyprazdňují na jedno místo. Na toto místo můžete dát tácek s pískem, nebo jenom prostřít noviny, což usnadní úklid. Na podklad pro leguány stačí noviny či balící papír - snadná výměna a údržba. Velice doporučovaným podkladem jsou šištice tolice vojtěšky, pro svou savost a bezpečnost. Pokud leguán tyto šištice pozře, nezpůsobí mu žádné potíže. Hladové zvíře bude šištice skutečně žrát. V malém i ve velkém teráriu by měly být šikmo umístěné větve na vyhřívání a odpočinek. Průměr větví volte o něco větší než průměr těla leguána. Větve by měly být umístěny tak, aby se zvíře mohlo zahřát, ale zároveň tak daleko od světla, aby se nemohlo popálit. Po dobu aklimatizace právě zakoupeného leguána se doporučuje vybavit terárium úkrytem. Pod úkrytem by měla být elektrická dečka nastavená na nízký až střední stupeň. Po aklimatizaci leguána by měl být úkryt odstraněn, aby se zvíře dále neschovávalo a nevyhýbalo se komunikaci s majitelem. Teplota: Nejdůležitějším faktorem pro zdárný chov leguána zeleného je teplota. Vysoká teplota je nutná pro správnou funkci mikroflóry tlustého střeva, jejíž zásluhou leguáni tak dobře tráví a čerpají výživné látky z vlákniny. K dobrému zažívání potřebuje leguán zvýšit svou tělesnou teplotu minimálně na 31°C. Vysoká teplota rovněž podporuje obranyschopnost imunitního systému. Jako zdroji tepla se dává přednost bodovému světlu (žárovka), které se umístí nad drátěné pletivo tak, aby na vyhřívacích plochách nejblíže k žárovce dosahovala teplota 35°- 38°C. Je velmi důležité, aby žárovky byly od ještěrů odděleny drátěným pletivem nebo síťovanou příčkou. Leguáni se totiž nevědomky opřou o žárovku a leží u ní tak dlouho až se vážně popálí. Tepelné popáleniny zapříčiněny nepozornými majiteli jsou u ještěrů běžný veterinární problém. Takže si pamatujte - chraňte své ještěry před žárovkou! Bodové zdroje tepla mají oproti jiným výhodu v tom, že umožňují leguánovi regulovat teplo vyhříváním z boku a sřídáním vzdálenosti od tepelného zdroje. Kameny se nedoporučují, protože teplo z horkých kamenů je typu všechno nebo nic, obvykle 35°- 43°C nebo nic. Ještěři tak mají pouze jedinou možnost se zahřát - lehnout si břichem na povrch horkého kamene. Topný kámen je potřeba pro některé pozemní ještěry, ale pro zelené leguány má pochybnou hodnotu. Ve volné přírodě se leguáni zahřívají tak, že se vystaví paprskům slunce a nesedají si na horké kameny. Kvůli dlouhodobému přímému kontaktu s velkým zdrojem tepla dochází k poškození kůže a existuje možnost vzniku jiných veterinárních problémů. Další negativní znak horkých kamenů je častá výmluva majitelů pro neposkytnutí odpovídajícího zdroje světla. Jejich pochod myšlenek vypadá asi takto: proč poskytovat světlo, když horký kámen dává tepla tolik, kolik ho zvíře potřebuje. Ve Spojených Státech je řada obchodů, které takovéto myšlení ilustrují - vystavují mláďata zelených leguánů v tmavých nebo minimálně osvětlených teráriích, kde jako zdroj tepla slouží právě zmíněné, nesprávně používané topné kameny. V době kdy příručku píšu jsem slyšel o výrobci, jež se snaží vyvinout kámen s nastavitelným termostatem. Topné kameny by se tím mohly stát vhodnějším druhotným zdrojem tepla. Světlo by mělo být zapnuté 12 - 14 hod. denně. Pokud se leguáni zahřejí během dne stačí jim v noci teplota 18,5°C. Pro dospívající leguány je lepší teplota vyšší 23°- 27°C. Pro noční vytápění terárií můžete použít dečky, pásy, kabely a nejlépe červené noční žárovky. U deček, pásů a kabelů dbejte pečlivě návodu, předejdete tak požáru. Červené žárovky by měly být odděleny od leguánů pletivem. Přídavné osvětlení: Existuje řada důvodů domnívat se, že leguáni i jiní ještěři potřebují pro syntézu vitamínu D3 (nezbytná pro vstřebávání kalcia) UV záření z přirozeného slunečního světla. Nyní je k dostání na trhu řada celospektrálních zářivek. Třeba "Vita Lite R" jsou doporučovány mnoha chovateli, ale jejich úloha v syntéze vit. D3 je sporná, neboť nevyzařují téměř žádné UV-B záření, které je pro syntézu D3 potřeba. Leguáni budou mít možnost obdržet dost UV-B záření pouze v teráriu, které bude navržené tak, že se v něm leguáni budou vyhřívat pouze několik cm od řady zářivek "Vita Lite R" nebo jiných celospektrálních. Tato oblast vyžaduje další výzkumy. /poznámka: Dnes už i u nás je celá řada speciálních zářivek jak se spektrem UV-A tak i UV-B. Zářivky: Repti-Glo, Reptilight, Repti-Sun a žárovka Daylight s plným spektrem denního světla./ Mnoho lidí však chová leguány úspěšně i bez přídavného osvětlení. Celospektrální světla, stejně jako přirozené světlo sluneční mohou nepatrně ovlivnit chování leguánů a jejich celkovou aktivitu. Sluneční záření má pozitivní vliv i na chování a psychiku lidí, takže se dá usuzovat, že i ještěři těží z vlivu, který má celospektrální světlo. Osvětlení zahrnující UV-A záření může u býložravých ještěrů ovlivnit způsob, jakým vnímají stravu a může napomoci k rozmnožování některých ještěrů. Rozhodnutí použít celospektrální osvětlení závisí na názoru každého jednotlivce o jeho užitečnosti. Světla jako taková nenahradí špatnou péči, ale mohou hrát důležitou roli v chování leguánů. Výběh pro leguána: V podstatě je to vyvýšená plošina v blízkosti okna, které je opatřeno pletivem a v zimě se dá zavřít. V létě pak s otevřeného okna může leguán vychutnávat sluneční paprsky. Plošina by měla být vyvýšená, stát na nohách a její podlaha obehnána nízkou stěnou asi 30cm vysokou. Ohrazení by mělo odradit leguána od výskoku. Jestliže to udělá vraťte zvíře zpět na plošinu. Ohraničení taktéž zabraňuje náhlým a rychlým pohybům a vymezuje teritorium. Jako vyhřívací místa poslouží jedna nebo dvě šikmo dané silné větve. Pokud je ve výběhu zima instalujte nad větve vyhřívací bodové světlo. Výběh má umožnit leguánovi čerpat přímé sluneční světlo a poskytnout mu větší a jiný životní prostor. Je to také místo pro denní zdvihání, přemístění a manipulaci s leguánem a též pro odměnu. Je alternativním umístěním leguána kde v klidu odpočívá a zjišťuje, že se už nemusí bát lidí. Výběh také podporuje správné vyvíjení vztahu člověk a leguán.
Na trhu je stále několik knih v nichž jsou uvedeny dezinformace. Ta nejčastější je, že mláďata jsou hmyzožravá a postupem času se z nich stávají býložraví jedinci. Nedávné studie obsahu žaludku leguána však ukazují, že ve všech stádiích svého života jsou to v prvé řadě ještěři býložraví. Zelený leguán má složitě vyvinutou zadní část trávícího traktu (tlusté střevo), s mikrobiálním fermentačním (kvasným) systémem, který jim umožňuje zpracovávat vlákninu tak dobře jako přežvýkavcům. Díky takovémuto výkonému trávení rostou mladí leguáni velice rychle. Obvykle mládě během prvních tří let zvětší svoji hmotnost stonásobně. Jedna studie potravy zelených leguánů z ostrova Barro Colorado (Panama) ukázala, že většinu potravy, nad 80%, tvořily listy malého stromu z čeledi bobovitých - Lomchocarpus pentaphyllus. Při analýze listů požitých leguány vyšlo najevo, že listy obsahovaly 20 - 24% stravitelného proteinu v suché hmotnosti a 47 - 54% vlákniny. Obsah tuku ve studii nebyl uveden a je považován za zanedbatelný.
Prokázalo se, že leguáni chovaní od mláďat v zajetí jsou velice přizpůsobiví býložravci, kteří mají určitou tendenci k všežravosti. Mají snahu ochutnat naprosto všecko co je jim nabízeno a stejně jako člověk si mohou osvojit špatné stravovací návyky. Některé případy přizpůsobivosti stojí za zmínku. Na Floridě v mořském akváriu v Key Biscaine byli viděni zelení leguáni jak se živí mrtvými rybami. Zelení leguáni si pochutnají na malých (novorozených) myších, když jim je nabídnete. Je znám případ leguána chovaného na myšárně, který se živil celými skupinami hlodavců. Leguáni chovaní od malých až po rozmnožovací velikost pouze na stravě skládající se výhradně z odřezků zelených listů a salátu doplněné multivitamínovým práškem a minerály, měli už ve třech letech potomstvo. Faktem je, že mladí leguáni jsou extrémě přizpůsobiví jde-li o stravu, ale dlouhodobé podávání potravy bohaté na maso a tuk jim může zkrátit jejich život, protože taková strava vede k degeneraci jater, obezitě a vnitřní dně. Nedávná studie o vlivu velkého množství jídla pro psy, kočky a opice na leguány prokázala, že je v něm pro leguány hodně vitamínu D3. Jestliže dostává leguán takovéto stravy velké množství, způsobuje především u samců mineralizaci vnitřních orgánů se smrtelnými následky. V této příručce byla doporučená strava pro leguány upravena na menší podíl jídla pro opice.
Jaká je nejlepší strava pro leguány? Odpověď není jednoduchá, jelikož leguáni jsou opravdu extrémě přizpůsobiví a jestliže strava splňuje základní kritéria bude se jim dařit dobře, budou dobře růst a prospívat na jejích rozdílných typech. Stravu můžete upravit podle toho co od chovu leguána očekáváte. Například farmáře v Latinské Americe bude zajímat strava na které zvířata rychle dosáhnou vykrmenosti, aby je mohl prodat na maso (nejlépe během dvou let). Dlouhodobé důsledky stravy na zdraví ho moc zajímat nebudou, protože tito leguáni nebudou nikdy žít tak dlouho, aby to vadilo. Taktéž bude usilovat o to, aby leguáni rychle sexuálně dospěli a aby odchoval skupinu na rozmnožování. Jakmile bude dosaženo pohlavní dospělosti farmář bude upravovat stravu tak, aby vedla k co největšímu počtu mladých a zároveň zajistí zdraví zvířat. Člověk, který chce mít leguána jako domácího mu bude předkládat stravu, která nepovede k veliké velikosti zvířete, ale takovou aby byl leguán střední a bude klást důraz na zdraví a délku života. Pro chov domácího leguána je dobré sledovat veterinární problémy spojené se stravou v různých stádiích života leguána. Průzkum literatury vypovídá o následujících poznatcích. - U mladých a nedospělých, především v prvních dvou letech, ale maximálně do věku 4 - 5 let je nejobvyklejší problém spojený se stravou, s nímž se veterináři setkávají, metabolická choroba kostí, způsobená nedostatkem použitelného kalcia. - Strava bohatší na bílkoviny umožní leguánovi během prvních dvou let dosáhnout maximálního možného růstu. Pozorování mláďat v přírodě i v zajetí dokazují, že pokud mají zvířata na výběr vyhledají krmení bohatší na bílkoviny (hmyz, mršiny). - Při dosažení pohlavní dospělosti ve věku dvou až tří let se růst zpomaluje, ale ještě další rok až dva pokračuje poměrně rychle. Samice mají v rozmnožovacím období zvláštní požadavky na tvorbu vajíček a na kalcifikaci skořápek. - Ve 4 - 5 letech růst znatelně zpomaluje a je nutné podle toho upravit i krmení. U starších leguánů je dna vnitřních orgánů jedním z nejčastějších problémů. Tuto nemoc způsobuje ukládání kyseliny močové v ledvinách a ostatních orgánech. Vyvolává ji strava příliš bohatá na bílkoviny (obzvlášť výrobky z masa z orgánů). Další problém u samců leguánů, zjištěný většinou při pitvě, je ukládání kalcia ve vnitřních orgánech. Tyto stavy jsou oba smrtelné a zabránit jim můžete podáváním vhodné stravy. Z toho vyplývá, že strava vhodná pro rychle rostoucí mládě nemusí být ta nejlepší pro pomalu rostoucího dospělého leguána. Ve volné přírodě mláďata leguánů mohou využívat zdroje, které nejsou k dipozici dospělým zvířatům. Při své velikosti a váze obývají jiné ekologické niky než velcí leguáni. Velikost a větší váha omezuje zdroje, které mohou dospělí leguáni využívat a jejich strava je zaměřena především na hmotu rostlinnou.
Na základě výše uvedených informací doporučuji následující skladbu stravy: Pro dospívající leguány do 2,5 roku (zhruba do 90 cm délky) Rozvrh stravování: denně, u mláďat 2x za den nebo průběžně Vzhled stravy: strava jemně nasekaná či rozdrcená Poměr stravy: 85 - 90% rostlinná složka 10 - 15% živočišné bílkoviny Saturace vitamínů: jedna špetka vit./min. přípravku na zvíře jednou denně U mláďat zhruba do délky 35 cm musí být veškerá rostlinná hmota velmi jemně nasekaná či rozdrcená. Poměr vápníku a fosforu: Leguáni zelení i většina dalších ještěrů potřebují pro vstřebávání kalcia poměr vápník/fosfor 2:1. Převážná většina ovoce a zeleniny má vysoký podíl fosforu a proto by měl chovatel předkládat leguánům rostlinnou hmotu s vysokým poměrem kalcia. Pro leguány nad 2,5 roku Rozvrh stravování: každý 1 - 2 den Vzhled stravy: nahrubo nasekaná veškerá potrava kromě živé Poměr stravy: 95% rostlinná složka 5% živočišné bílkoviny Saturace vitamínů: jedna špetka vit./mim. přípravku na 1 kg váhy zvířete dvakrát do týdne nebo jedna osmina čajové lžičky na 1,5 - 2 kg váhy zvířete do týdne. POZOR - u dospělých samic zvyšte od konce prosince až do doby kladení vajec saturaci kalcia a zdroje živočišných bílkovin až na 15%! Při výběru krmení se řiďte těmito přehledy: Přehled rostlinné složky ZELENINA BOHATÁ NA KALCIUM: dva nebo více kusů na jednu krmnou dávku, 35% a více. Zelené části vojtěšky i její šištice, pampeliška, listy hořčice, listy řepy, locika lesní, fazol obecný, zelené části vodnice, kapusta (tu podávejte jen v omezeném množství) OSTATNÍ RŮZNORODÁ ZELENINA: 35% a více Salát, cuketa, papriky, růrné klíčky a výhonky, okurek, pórek, strouhaná mrkev, vařené batáty, čínské zelí, rajče, rozdrcená tykev, různé zmrazené zeleninové směsi (podávat však rozmrazené!) POZOR - brokolici, květák, růžičkovou kapustu a další zeleninu patřící do čeledi brukvovitých podávejte jen v malém množství, protože časté krmení brukvovitou zeleninou způsobuje problémy se štítnou žlázou. OBILNINY A VLÁKNINA: nemusí se dávat, do 20% stravy Vícezrnný chleba, obilné otruby, pšeničné klíčky OVOCE: 1x do týdne, do 15% stravy Bohaté na kalcium - maliny, čerstvé i sušené fíky, papaya Ostatní - melouny, banány, jahody, švestky, jablka, kiwi, broskve, meruňky, grepy a další Přehled živočišných bílkovin Mláďata a dospívající leguáni do 15% stravy, dospělí jedinci do 5% stravy. STANDARDNÍ KRMIVO PRO DOMÁCÍ ZVÍŘATA: namočené velmi kvalitní granule pro psy s nízkým obsahem tuků, "Purina R" pro primáty, "Zu preem R" pro primáty OSTATNÍ: vejce vařené na tvrdo ( jen bílek) Poznámka ke žrádlu pro primáty - toto krmení by mohlo tvořit podstatné procento stravy leguánů, ale pro vysoký obsah vitamínu D3 je velké množství nevhodné, protože v kombinaci s kalciem způsobuje u dospělých leguánů metastatickou kalcifikaci. Takže ho používejte velmi skromně.
Listová zelenina 30 - 40% stravy Špenát, salát, petrželka, kapusta, locika a další před podáním důkladně opláchnout a nasekat na drobné kousky. Malí leguáni potřebují malé kousky pro snadnější trávení. Veliké kusy mohou mladým leguánům zacpat střeva. Ostatní zelenina 30 - 40% stravy Zmrazené zeleninové směsi, mrkev, kukuřice, fazole, hrášek, cuketa, tykev, batáty, avokádo a další podávat v pokojové teplotě nebo mírně ohřáté, zmrazené směsi rozmrazit, potravu nasekat. Ovoce 10 - 30% stravy Maliny, banány, grepy, jahody, melouny, třešně, borůvky, mango a další vše umyté a nasekané na drobné kousky dle velikosti leguána, banány i se slupkou. Bílkoviny 1 - 5% stravy Žrádlo pro psy nebo opice, vařené kuře bez soli a koření. Kuře nasekané, granule namočené a nabobtnané.
Na trhu je dostatek druhů krmiva pro leguány a mnoho chovatelů na tuto snadno uchovatelnou a časově nenáročnou stravu přešlo. Největší oblibě se těší strava např. "Nutri-Grow", "Pretty Bird", "Reed's", "Ziegler Bros" a další. Mohou se používat jako základní strava a uspokojují všechny výživové požadavky leguánů v každém věku, bez dodatečných doplňků. Většina přípravků je v suché formě, která není pro leguány moc přitažlivá, ale většina jich to nakonec sní. Při přechodu na tuto stravu je dobré zvířata učit postupným přidáváním sušeného krmiva k zelenému až do doby kdy je dávka jen ze sušeného. Při krmení pouze suchou stravou musí být k dispozici čerstvá voda. Kvůli pestrosti stravy doporučuji k suchému krmení nabídnout listovou i jinou zeleninu. Dlouhodobé účinky prodávaného krmení se musí ještě zkoumat. Suché směsi jsou bezesporu užitečné pro chov mladých leguánů, ale někteří odborníci se domnívají, že některé druhy obsahují velký podíl bílkovin a nemohou se doporučit pro dospělé leguány.
Dosavadní studie naznačují, že leguáni jsou ve všech stádiích života především býložraví ještěři. Každý kdo zelené leguány choval od dospívajících zvířat však ví, že v dané skupině se vždy najde jeden i více jedinců, kteří si potrpí na hmyz. Když mezi dospívající leguány hodíte hrst cvrčků 1 - 2 vyrazí, aby je chytli. Podle mé zkušenosti leguáni, jejichž strava je obohacená hmyzem rostou často rychleji než ostatní ve skupině. Myslím si, že živení se hmyzem má určitou funkci přežití, protože zvířata využívají širší oblast přírodních zdrojů. Dospívajícím leguánům nabízím 2x do týdne cvrčky nebo moučné červy doplněné multivitamínem pro plazy. Starším dávám hmyz jen jednou do týdne, 5 - 10% stravy ne víc. Jedna z výhod hmyz žeroucího leguána je ta, že mu můžete hmyz nabízet rukou jako odměnu a tím podporovat žádoucí chování leguána. Toto je užitečný tip pro každého, kdo se snaží trénovat zeleného leguána pro show.
Zvláště dospívající zelení leguáni jsou náchylní k různým nemocem z důvodu nedostatku vápníku. Doplněk nahradí možný nedostatek nebo nevhodný poměr vápník/fosfor (správně je 2:1). Je třeba si však ujasnit, že správnou cestou jak chovat zeleného leguána je poskytnutí pestré stravy tak, aby mu poskytovala vitamíny a minerály z přírodních zdrojů. Doplňkové prostředky slouží jen na vyrovnání možných nedostatků v potravě, především vitamínu D3. Syntéza vit. D3 je u mnoha druhů ještěrů závislá na slunečním světle. Zvíře se však může i předávkovat, což vede k hypercalcemii, metastatickému zvápenatění nebo k otravě vitamínem A či D. Doporučený doplňkový program pro zelené leguány: Kupte minerální doplněk pro ptáky nebo plazy v prášku a smíchejte ho s uhličitanem vápenatým nebo s glukonátem kalcia (nepoužívejte zdroj vápníku doplněný o vit. D3 a A) v poměru 2:1. Místo uhličitanu vápenatáho se dá použít sépiová kost, jejíž povrch naškrábete na jemný prášek. Glukonát kalcia v práškové formě zakoupíte v prodejnách se zdravou výživou. - Mláďata + pohlavně dospělí (zhruba 90 cm délka) jedinci: každé krmení posypte špetkou vit.min. doplňku. - Dospělý leguán: na kilo váhy špetka doplňku 2x do týdne, pro dospělé samičky na kilo váhy špetka doplňku při každém krmení od prosince do nakladení vajec. Jestliže na konci léta nastane rozmnožovací činnost znova, pak zopakujte i doplňkový program. Šetkou se rozumí to co dospělý člověk zachytí mezi špičky dvou prstů (palce a ukazováčku). Jestliže krmíte velký počet leguánů nebo dospělé leguány asi 1/8 čajové lžičky doplňku (jednotlivé směsi se od sebe liší) odpovídá 1,5 kg tělesné váhy leguána. Obvyklá praxe mnohých chovatelů - 1 čajová lžička doplňku při každém krmení dospělých leguánů, je nadměrná a může vést k předávkování vit. A nebo vápenatění.
1x do týdne můžete mírně posypat potravu kvasnicemi - zabráníte nedostatku vit.B.
Leguáni chovaní v zajetí se často svou barvou liší. Někteří celkem rychle barvu změní na vypranou zelenou a jiní si výrazné zbarvení zachovají do dospělosti. Variabilita zbarvení se dá přičíst jednak genetickému původu (rozdíly dle oblasti ze které Váš leguán pochází - Kolumbie, Peru, Stř.Amerika...) a jednak stravovacím návykům a v neposlední řadě i světelným podmínkám v chovu (faktory životního prostředí Vašich zvířat). Strava bohatá na karoten a žlutá rostlinná barviva může výrazně přispět k zachování výrazné barvy. Taktéž i přímé sluneční světlo může přispět.
Zdraví leguáni mohou zřejmě všechny své nároky uspokojit z rostlinné hmoty, podle druhu rostlin a jejich obsahu vody. Většina importovaných leguánů je bohužel dehydrovaná a tak by se jim během prvních 3 - 4 měsíců měla dávat děnně čistá voda do větší mělké nádoby. Ideální je pokud je voda v teráriu pouze několik hodin denně. Nádoba by se měla denně čistit a dezinfikovat, toto se doporučuje obzvláště v obchodech a u obchodníků, kteří budou mít leguánů větší množství. Staršímu zvířeti stačí nabízet vodu 2 - 3x do týdne. Nejsem příznivcem stálé dostupnosti vody, protože když zvířata vyprazdňují do vody může to vést za přispění vysoké teploty v teráriu ke vzniku baktérií a hub. Zkažená voda je také snadný bacilonosič pro šíření nejrůznějších chorob. Viděl jsem několik zcela vyhlazených, dlouho zavedených, kolonií importvaných leguánů kvůli chorobě, která se rozšířila kontaminovanou vodou. Při poskytnutí vody se v teráriu zvedá relativní vlhkost vzduchu a také leguán se může namočit, což pomáhá při svlékání kůže. Další metoda k udržení vlhkosti je denní rosení terária i leguána nebo se může terárium vybavit nádobou s molitanem ze 2/3 naplněnou vodou. Povrch kusu molitanu bude mírně vlhký a v nádobě nebude žádná voda na požití. Vypařovaná voda tak poskytne vlhkost. Molitan i nádoba se dají snadno čistit. Rosení: Jednou denně, několik hodin před vypnutím osvětlení, aby se všecka voda stihla odpařit. Doporučuje se především pro dospívající leguány. Podporuje svlékání staré pokožky, poskytne vlhkost a trochu vody na pití.
Majitel leguána si často všimne, že sklo terária je pokryté bílou krupičkou. Příčinou je nosní výtok leguánů, který se tvoří v závislosti na stravě leguána. Zelení leguáni i jiní býložraví ještěři mají nosní slané žlázy, které jim umožňují vykýchat nadbytečné soli. Jestliže Váš leguán dostává stravu s vysokým podílem soli, na kraji jeho nosních dírek se může dokonce hromadit slaný bílý povlak, krusta.
Když si leguána zakoupíte, měli byste mu poskytnout řádný příbytek a dobu 2 - 4 týdnů na aklimatizaci v novém domově a prostředí. Velké množství nově dovezených leguánů prochází ze začátku obdobím přizpůsobování, během něhož se stresují, první dny se schovávají a mohou odmítat potravu. Větší exempláře dovezené z volné přírody se nafukují a švihají ocasem kdykoliv se k nim přiblížíte. Normální reakce nedávno dovezených leguánů na veliké, pohybující se předměty, které chápou jako nebezpečí, je útěk nebo boj. Tento typ stresových reakcí zapojuje sympatické nervy a pokud stersové reakce trvají příliš dlouhou dobu, může to způsobit nechuť k jídlu a oslabení imunitního systému. Proto nechte malého leguána na začátku zabydlet (neměli byste ho brát do ruky ani ho jinak otravovat). Měl by být zavedený údržbový program rutinních činností jako je podávání potravy a vody. Místo vody se pouze krátkodobě smí použít výrobek "Gatorade R", který doplní elektrolyty a je zdrojem energie. Po dobu adaptace si udržujte odstup od přední stěny terária. Během 2 - 4 týdnů poznáte, zda si Váš leguán začíná přivykat. Aklimatizované zvíře pravidelně žere a začíná váhu spíše přibírat než ztrácet. Váha začíná ubývat na kořeni ocasu, který ztratcí oblost. Váhový nárůst se projeví zaoblením ocasu od konce ke kořeni. Kořen se zaoblí na konec a později se zaoblí boky. Aklimatizovaní leguáni mají oblé ocasy, denně žerou , jsou čilí a jsou u nich patrné znaky růstu. S takovými leguány se nyní dá začít pracovat na vytvoření lepšího vztahu zvíře - majitel. V každé velké skupině se najdou jedinci, kteří se v zajetí nepřizpůsobí, rychle ztrácejí váhu a nakonec uhynou. Pokud se stav takovýchto leguánů podchytí včas mohou se vzpamatovat ústním podáváním gluózy, elektrolytů, různých vysoceenergetických doplňků stravy jako třeba "Pet Kalorie R". S pomocí veterináře se jejich stav na přežití zvyšuje, ale otázka zůstává za jakou cenu a zda-li takové vystresované zvíře bude mít tendence ke stresu i v budoucnu.Tak jako v přírodě existuje přirozený výběr, tak i podmínky v zajetí uplatňují vlastní výběrové tlaky. Malé procento zvířat nepřežije. Pokud je však leguánům v zajetí poskytnuta náležitá péče, mnohem větší procento, v porovnání s divokou populací, přežije a prožije šťastný a dlouhý život. Moje rada je, pokud budete jednou či dvakrát neúspěšní nevzdávejte se a při koupi pečlivě vybírejte. Nekupujte pasivní a nemocně vyhlížející leguány, převážně uhynou.
1) Dle výběrového návodu v této příručce si vyberte leguána, který je evidentně zdravý. 2) Řádně ho zaopatřete, poskytněte mu zdroj tepla. Ze začátku ho umístěte na novinový papír a pozorujte vzorky stolice. Stolice zdravého leguána má poloměkkou konzistenci a určitý tvar. Stolice, která je vodovatá, tekutá či krvavá je prvním znakem možných zdravotních problémů. 3) Leguánovi dejte mělkou nádobu s čistou vodou. 4) Leguána 1 - 2x za den roste, vždy před 16 hodinou, aby se zvíře stačilo na noc usušit. 5) 1 - 2x za den podávejte nasekanou zeleninu bohatou na vápník, zeleninové směsi, ovoce s vit./min. doplňky. Můžete také podávat prodávaná krmiva pro leguány. Jestliže leguán nezačne žrát během jednoho týdne, zahajte násilné krmení po poradě s veterinářem. 6) Nechejte si vyšetřit vzorek leguání stolice kvalifikovaným veterinářem na plazy. Tato kontrola nemusí být nutná, protože mnoho lidí odchovalo úspěšně skvělé zelené leguány i bez této kontroly. Uvědomíte-li si však velké množství možností infekce v průběhu obchodování se zvířaty, dojdete k závěru, že je zkouška výkalů velice dobrá. 7) Několik prvních týdnů neberte Vašeho leguána do ruky. Ideální je nemanipulovat s malým leguánkem dokud mu nejsou aspoň 3 měsíce. Jestliže bázlivé mládě naráží do stran terária, dejte mu k dispozici úkryt a jestli je to nutné zakryjte jednu polovinu přední stěny ubikace, než se zaklimatizuje. 8) S mládětem manipulujte velmi opatrně. Majitelé a jejich děti často v dychtivosti mít co nejdřív mazlíčka manipulují s leguánem příliš často a také často chybně. Chytání leguáněte za ocas mnohdy vede k jeho odpadnutí, ale mnohem závažnější problém je chytání za končetiny. Vykloubení zadních nebo předních končetin a jejich zlomeniny, způsobené nesprávnou manipulací nejsou u mláďat leguánů nic neobvyklého.Nechytejte mladé leguánky za ocas ani za končetiny!
Velkých leguánů je dováženo poměrně málo, ale příležitostně jsou chovatelům dostupní jako legálně dovezení nebo jako zvířata zabavená celníky či ochranáři. 1) Nechte si leguána zkontrolovat a vyšetřit veterinářem na vnitřní parazity. 2) Leguána ubytujte ve velikém teráriu s náležitou teplotou, světlem, vyhřívací větví a mělkou nádobou na vodu. 3) Ze 2/3 zakryjte přední stěnu ubikace, aby se zvíře příliš nestresovalo. 4) Denně dávejte rozmanitou potravu výrazných barev (mrkev, sladké brambory, jahody, květy smetánky, rajčata, vypeckované švestky...). Potravu nedávejte jen do misky, ale rosypejte i na dno terária. 5) Pozorně zvíře hlídejte. Jestliže měl leguán původní váhu dobrou, nechejte mu na rozežrání aspoň 2 týdny. Jedna možnost jak přimět dospělce z přírody k příjmu potravy je zavedení několika plně zaklimatizovaných nedospělých zvířat do terária. Žraní ostatních leguánů přiměje divokého často k příjmu potravy. Uvedený postup však nese riziko přenosu chorob na aklimatizované jedince. Nedávejte k sobě zadaptovaného samce se samcem z odchytu, poperou se a skončí to krvavě. Pokud však leguán váhu rychle ztrácí zhruba po dvou týdnech je třeba uvažovat o násilném krmení. Krmíme míchanou stravou a jsou potřeba dva lidi. Jeden leguána pavně drží a druhý mu zavádí potravu do široce otevřené tlamy. Jestiže však leguán odmítá tlamu otevřít (těžko se toho dasahuje) poraďte se z veterinářem. Veterinární postupy mohou šanci na aklimatizaci značně zvýšit. S trpělivostí a vytrvalostí začnou někteří leguáni z přírody v zajetí žrát. Jakmile se to stane je leguán na dobré cestě k aklimatizaci.
Nechytejte a nezvedejte leguána za ocas ani za končetiny. Může dojít ke zlomeninám či vykloubeninám a ke ztrátě ocasu. Krotkého leguána povzbuzujte, aby po Vás lezl. Chytejte leguána za tělo. Jeden člověk by měl držet leguána oběma rukama, přičemž jednou obepíná krk a oblast nad předníma nohama a druhou nad zadníma nohama. Ocas směřuje volně dolů. Zvířata, která nejsou krotká chytejte jednou rukou nad oblastí krk/ramena a druhou rukou na bocích/kořeni ocasu.
Leguáni se v pravém slova smyslu upravovat nedají, ale pozornost k detailům bude prospěšná jejich zdraví i manipulaci. Všeobecná úprava: Aby se Vašemu leguánovi dobře dařilo je nezbytná všeobecná čistota. Vždy jednou do týdne dopřejte leguánovi koupel ve veliké nádobě s vlažnou vodou. V teráriu ji nechejte jen několik hodin a pak nádobu odstraňte. Po koupání je vhodná doba na odstranění kousků svlékané kůže, které zůstaly na prstech, končetinách či těle. Zbytky staré pokožky stáhněte i ze hřbetních šupin, pokud je kůže od nich částečně oddělená. Předčasné stažení kůže může leguánovi uškodit. Alternativou koupele je důkladné orosení. Koupání i rosení provádějte vždy na začátku dne, aby veškerá voda řádně oschla. Zkracování drápů: Většina leguáních ubikací neposkytuje dostatek tvrdého povrchu ani dost místa na to, aby si leguáni drápy obrousili sami. Leguánům, kteří jsou ponecháni svému osudu se navíc přirozeně vytvoří velice ostré špičky, které působí četná povrchová zranění (jako žiletky), že se člověk nakonec začne manipulaci s leguánem vyhýbat. Zkracování špiček se provádí pravidelně a zároveň Vám umožní mít doma leguána, který se dá zvedat aniž by Vám ublížil. Pro ostříhání leguána je potřeba dvou lidí a dobrého světla. Jeden člověk drží leguána jednou rukou nad zadníma nohama a druhou obepíná krk a oblast nad předníma nohama. Ocas stabilizuje proti tělu nebo proti povrchu stolu. Je-li leguán pevně držen otočte ho tak, aby k osobě která bude zvíře stříhat směřovala břišní strana. Postup při stříhání drápů: 1) Napusťte kousek vaty přípravkem "Betadine R" nebo čistící vodou s obsahem alkoholu a očistěte drápy na noze, kterou hodláte stříhat. 2) Držte jeden prst u kořene drápu a pod světlem si jej prohlédněte. U mladých leguánů uvidíte cévy, vypadající jako tenká černá linka, vybíhající do drápu. Kleštičkama na nehty uštípněte ostrou špičku nad cévou a potom pilníkem opilujte jakékoli ostré okraje. Procedůra vyžaduje pozornost a opatrnost. Velcí leguáni mají drápy jednolité tmavé barvy a cévy nejsou vždcky vidět. Odstraněn by měl být pouze špičatý konec drápu. Někdy se nevyhnete drobnému poranění cév. Jestiže k tomu dojde, dráp ošetřete dezinfekcí a krvácející konec namočte do kukuřičného škrobu nebo do přípravku "Kwik Stop R". Také můžete požádat o službu zaměstnance zverimexu, kretý má zkušenosti se stříháním nebo veterináře. Pamatujte si, že jde o odstranění pouze ostré špičky drápu. Poranění kořene drápu může vést k vážnému krvácení a k infekci.
Nejdůležitějším bodem pro vytvoření pěkného vztahu s Vaším leguánem je nepředstavovat pro něho absolutně žádnou hrozbu. Takový vztah se dá vytvořit hlavně s mladými nebo dospělými jedinci odchovanými v zajetí, kteří jsou již "domácími zvířaty". Leguáni chovaní doma si na lidské bytosti navykají tak, že u nich přestávají postupně vyvolávat stresové situace (boj, útěk). Výsledek je domácí zvíře, které zůstane klidné pokud se přiblížíte, nechá se hladit, zvedat i nosit a když k němu majitel přistupuje s miskou krmení jde mu naproti, žere z ruky a zůstane klidné jestliže ho přemístíte do jiné části domu. Domácí leguáni v podstatě ztrácejí strach z lidí. Výsledkem je jeden z nejlepších plazů pro chov v domácích podmínkách, který se Vám nejvíc odvděčí za Vaši péči. K dosažení takového stavu je nutný častý a pravidelný kontakt. Jestliže se Váš leguán již aklimatizoval, můžete začít s krátkými kontaktními schůzkami. Nejprve si však uvědomte, že leguáni nejsou ani kočky, ani psi, ani ptáci. Nemají rádi dlouhé mazlení a hry. Také neberte leguána na veřejnost. Může se vylekat a Vy můžete o svého kamaráda přijít. Především však ukazování plazů na veřejnosti (kromě herpetologických akcí, školních přednášek atp.) může lidi vyděsit a také přispívá k všeobecnému názoru, že chovatalé plazů jsou nezodpovědní. K ochočení leguána můžete používat více způsobů. Někteří chovatelé leguána, který je v teráriu, škrábou vzadu na krku a hladí na stranách a po té ho pomalu zvednou, vyjmou z terária a opět vrátí zpět. Jiní naproti tomu leguána vyjmou z ubikace a krotící schůzky vedou tak, že se snaží zvíře přimět k tomu, aby jim lezlo po rukou. Nejprve se leguán snaží utíkat, ale když ho chytíte a budete ho povzbuzovat k lezení z ruky na ruku, většinou se uklidní. Takto si leguán zvykne na zvedání a pokud ho budete při tom škrábat na krku a hladit po stranách uvykne bez problémů manipulaci od lidí. Jednotlivé kontaktní schůzky by neměly být delší než 15 min., 1 - 2x za den. Za pár týdnů zpozorujete, že leguán zůstává klidnější. Na jeho chování závisí i to jak často a dlouho ho necháte mimo terário v dané oblasti bytu a také kolik úsilí a času leguánovi věnujete. Viděl jsem leguány tak krotké, že na trhu se zvířaty se nechali hladit od spousty dospělých lidí i od dětí, několik chovatelů mělo krotké leguány na rameni. V Los Angeles žije člověk vlastnící skupinu leguánů, z nichž je mnoho tak poslušných, že se nechali naaranžovat do kostýmů a vznikly srandovní a zajímavé fotky.
Dospělí zelení leguáni jsou zvířata závislá na známém prostředí. Situace ve které jsou vystaveni neznámému je často stresuje. Třeba umístění do nového terária v jiném pokoji. Může se stát, že přestane přijímat potravu a bude panikařit a narážet do stěn. Taktéž skupina leguánů zvyklá pouze na určité lidi, kteří se o ně starají, může propadnout panice projde-li kolem cizí osoba oblečená do pestrých šatů. Zpanikaří tak, že se jako šílení vrhají do stran terária. I prodej nebo nákup staršího leguána zároveň s přemístěním do nového působiště vede ke stresu a odmítání potravy. Stresovým situacím se dá zabránit. Častý a pravidelný kontakt s cizími lidmi předejde vzniku paniky pokaždé, když je přítomen někdo nový.
Někdy leguáni řeší stres zvláštním způsobem. Z nedostatku lepšího termínu ho nanazývám "vypnutí". Je to uzavření jejich vědomí před stresující situací. Dělají to tak, že zavřou oči a zdá se jakoby usnuli, zůstávají nehybní, jakoby v tranzu. Někdy to udělají když se s nimi někdo mazlí, jindy tak reagují když jsou obklopeni větším počtem neznámých lidí. Z etologického pohledu se zdá, že toto chování je způsobeno interakcí pudů. Na jedné straně chce leguán uniknout stresové situaci, reagovat agresivně, na druhé straně chce zůstat klidný. Volí klid, ale uzavírá se před vizuálním vstupem a propadá do tranzu. Takto se chovají většinou aklimatizovaní velcí jedinci, především velcí samci. Každý kdo má zkušenosti s leguány v zajetí ví o čem mluvím.
Někteří chovatelé nechávají svoje leguány, jakmile jsou větší, volně se pohybovat po místnosti. Nemůže-li člověk vyčlenit jednu místnost a navrhnout ji tak, aby odpovídala leguánovi, volný pohyb se nedoporučuje. Leguán se může zamotat do elektrických kabelů, může shazovat různé předměty, může poškrábat nábytek i zničit záclony. Leguáni také přitahují stále větší pozornost jako přenašeči salmonelozy a proto se nedoporučuje jejich volný pohyb. Chovatelé leguánů si všimli, že leguáni často vyprazdňují na určitém místě či v rohu terária. Pokud na toto místo dáte tác s pískem nebo noviny, úklid terária se Vám tím velmi usnadní. Salmoneloza - tuto nemoc způsobují baktérie rodu Salmonella. Může se přenést z nakažených zvířat (např. leguáni) na člověka. U lidí způsobuje nevolnost, průjem, zvracení. Ve vážných případech může dojít až k ochrnutí, může dojít i ke komatu a vyjímečně i ke smrti, pokud se salmonelou nakazí lidé staří, s oslabeným imunitním sytémem či malé děti. Po manipulaci se zelenými leguány si umyjte ruce. Děti by neměly zelené leguány pusinkovat a při kontaktu s nimi strkat ruce do pusy.
Leguání povahy jsou velice různé. Někteří leguáni jsou společenští a kontakty s lidmi se jim vyloženě líbí, jiní jsou vystrašení a plaší, někteří lekaví, jiní nespolečenští, hašteřiví, kteří hned švihají ocasy nebo naopak flegmatičtí. Ze všech leguánů tedy nejsou dobrá domácí zvířata. Někteří svého majitele jen tolerují a hodí se jako ozdoba do terária. Z tohoto důvodu věnujte pozornost výběru leguána klidného, společenského, takového co se nechá krmit z ruky. Jestli se Vám nezdařil výběr s jedním zvířetem nevzdávejte se a zkuste další. Chov dvou a více leguánů není o moc náročnější než chov jednoho.
Obětí leguáního kousnutí jsem se stal když jsem před 25 lety v Mexicu na předměstí Acapulca chytal zhruba 90 cm dlouhého leguána, který skočil ze stromu. Leguán se otočil, zakousnul se mi do kloubu na prstě a držel. Rána krvácela, bolela a nakonec mi zůstala jizva. Pokousání od zelených leguánů jsou velmi řídká, ale od velkého leguána může být vážné. K agresivnímu zvířeti by měl člověk přistupovat nanejvýš obezřetně, aby se vyhnul kousnutí či poškrábání. Situaci můžeme přirovnat k jednání se psy nebo kočkami či ptáky. Většina těchto domácích zvířat je milá, roztomilá a spolehlivá, ale střetnete-li se s agresivním nebo vystrašeným jedincem musíte jednat také opatrně. K převážné většině kousnutí od leguánů dochází při jejich chytání, ale je-li leguán zahnaný do úzkých může se bránit kousnutím. Dává však dostatečně najevo svůj úmysl syčením a šviháním ocasem. Dejte na jejich varování.
Jestliže věnujete leguánovi řádnou péči, která zahrnuje údržbu a zajišťuje hygienu, žije dlouho a není náchylný k nemocem. Většina nemocí je způsobena špatnou počáteční volbou, neodpovídající péčí, nevhodnou stravou nebo špatnou hygienou. Proto je nejlepší prevence poskytnutí správné péče a stravy. Jsou-li leguáni umístěni v teráriích udržovaných v čistotě a bez nadměrných vnějších stresů, jsou z nich otužilá, silná zvířata, která nejsou náchylná k nemocem.
Nemoc podchyťte hned na začátku. V době kdy je jěštěr (chovaný v zajetí) nemocný tak, že potřebuje okamžitou péči veterináře, už nemoc postoupila do takového stádia, kdy ji veterinář není schopný úspěšně vyléčit. Většina takto "nemocných" ještěrů, kteří jsou doneseni k veterináři umírá. Pro včasné podchycení nemoci je třeba vytvořit si rychlou kontrolní metodu, která se stane rutinou a pomůže rozpoznat náběh nemoci. Body vizuální kontroly: 1) Celková schopnost reakce, bdělost: Chová se zvíře nenormálně? Je neobvykle pomalé až netečné? Odmítá potravu? 2) Dýchání: Má zvíře většinu času otevřenou tlamu? Vyráží občas vzduch násilně? Má kolem nosních dírek nebo kolem tlamy sliz? 3) Tlama: Je na zavřené tlamě patrné puchnutí jejího okraje? Je podél okraje tlamy nahromaděná potrava, zbytky nebo cizí materiál? Jsou na dolní či horní čelisti patrné nějaké boule či otoky? 4) Oči: Jsou ostražité, vyděšené? Jsou rozšířené? Nějahé známky puchnutí víček? 5) Tělo a ocas: Nějaké známky poranění nebo napuchnutí? Nějaká kožní choroba, boule, hnědé plochy kůže? Napuchlé končetiny? Nějaké známky ochrnutí nebo nečinnosti? 6) Končetiny: Jsou některé prsty napuchlé? Zbytky svlečené kůže na prstech? 7) Stolice: Kontrolujte jestli není ve stolici krev. Není vodovatá? Jsou kolem řitního otvoru nějaké skvrny nebo rozmazané výkaly? Je ř. otvor napuchlý? Jestliže jste na některou otázku odpověděli kladně, Váš leguán by potřeboval lepší péči nebo pomoc veterináře.
Veterinář, který nemá zkušenosti s léčbou plazů může zelenému leguánovi spíše uškodit než mu pomoci. Při výběru správného veterináře se můžete obrátit na místní herpetologické organizace. Ty mají většinou seznam veterinářů zabývajících se herpetologickou medicínou. Je potřeba připomenout, že pokud jde o léčbu zelených leguánů je ve veterinárním lékařství k dispozici velká základna znalostí. Veterináři se znalostí herpet. medicíny řeší otázky léčby zelených leguánů často vysoce kvalifikovaně. Mnoho lidí však žije v oblastech, kde veterináři nemají zkušenosti s léčbou plazů. Alternativním řešením pro tyto chovatele je zakoupení jedné z nejdůležitějších příruček o herpetologickém lékařství "Reptile Care" od Frye r.1991. S pomocí této příručky a spolupráce místního veterináře se dá stanovit diagnóza a následná léčba mnohých chorob plazů. Murphyho zákon o chovu plazů: Jestliže je útěk i vzdáleně možný, dojde k němu. Jestli existuje nějaký způsob jak si může plaz ublížit, stane se to. Proto: MYSLETE NA PREVENCI ! Myslete na nemožné. Pozorujte svoje zvířata. MYSLETE!
Tepelné popáleniny: Jsou způsobené kontaktem leguána s nebezpečným horkým zdrojem. Povrchové popálení se nakonec zahojí, ale zůstanou po něm jizvy. Vážné popáleniny musí ošetřit lékař. Aby jste zabránili přímému kontaktu leguána s tepelnou lampou, instalujte ji za drátěný či síťovaný kryt. Odřeniny čumáku: Vznikají neustálým dřením čumáku o pletivo nebo opakovaným narážením zvířete do stěn. Takovéto chování leguána je způsobeno neodpovídajícím příbytkem a špatnou údržbou. Obecné pravidlo - pro terária na leguány se nepoužívá drátěné pletivo, ale svařovací drát potažený plastem. Pokud si leguán dře čumák je držený v malém teráriu nebo je jeho ubikace špatně řešená. Umožněte leguánovi strávit část dne ve velkém teráriu. Někdy jsou špatné podmínky - malý prostor, příliš horko nebo zima, tma, světlo... Leguán jenž si svůj čumák odírá nechce zůstat tam kde je. Musíte zjistit proč a provést změny. Např. výměna pletiva, částečné zakrytí přední stěny... Léčbu můžete zahájit až v podmínkách, kde odírání čumáku nepokračuje. Postarejte se o změnu hned jak si toho všimnete. Ze začátku pomůže antibiotická mast, ale později může celý leguánův čumák napuchnout a může být zasažený infekcí, která vyžaduje ošetření veterináře. V extrémním případě si leguán odře celý předek čumáku, až je mu vidět kost a horní zuby. Infekce prstů a kůže: V přílišném vlhku nebo při špatné hygieně se leguánům vytváří infekce prstů a kůže. Prsty napuchnou bělavými nebo dohněda zbarvenými skvrnami a na kůži se tvoří vystouplé a hrbolaté plochy stejného zbarvení. Musíte změnit příčinu. Leguána dejte na čistý a suchý povrch třeba noviny či balící papír. Terárium musí být rovněž čisté. Na kůži může pomoci antibiotický roztok např. "Betadine R" nebo mast např."Polysporin R". Infekce na prstech se nejlépe vyléčí za použití antibiotik v injekcích. Poraďte se u veterináře. Další příčiny jsou - přiléhající svlečená kůže, kobercová vlákna, velká traumata, dlouhé drápy zachycené ve strukturách terária. Syndrom černání kůže: Přicházejí s ním některé skupiny importovaných leguánů. Nejprve začnou vznikat plochy černající kůže na předních nohách, později na ocase a zadních nohách a po sléze i na ostatních částech těla. Ještě musím najít odborný popis tohoto syndromu, který může být mezi dováženými leguány poměrně dost rozšířen. Ať už je jakákoliv příčina, toto onemocnění je velmi nakažlivé a zvířata by měla být izolována. Vývoj nemoci je takový, že se stav zhoršuje až do určitého stupně, dokud se imunitní systém zvířete s nemocí nevypořádá. Jak se obnovuje kůže, černé plochy postupně opadávají, ale kůže zůstává zřetelně poškozená. U oslabených jedinců se může choroba dosti rozšířit. Když takoví jedinci uhynou je těžké zjistit jakou roli v tom hrálo černání kůže a jakou celkové oslabení. Myslím si, že tuto nemoc způsobuje nějaký virus. Cizopasníci: Klíšťata - u leguánů se většinou nedrží, avšak dovážená zvířata je někdy mívají. Jsou to malé ploché kulaté organismy, zakousnuté do kůže. Odstranit je můžete prostředkem proti klíšťatům. Spreje obsahující pyretový prášek nebo Sevin jsou pro většinu plazů celkem bezpečné. Nepoužívejte je však na kůži kolem očí, ušních bubínků a ani kolem řitního otvoru. Klíšťata můžete také odstranit pomocí kousku vaty, který namočíte do čistící vody s obsahem alkoholu, přiložíte a po chvíli je vytáhnete pinzetou. Roztoči - přesto, že se roztoči na leguánech nevyskytují viděl jsem je na dovezených jedincích a na zvířatech, která jsou chovaná s jinými druhy ještěrů, např. scinci u nichž se roztoči drží celkem snadno. U většího leguána si roztočů můžete všimnout, pokud si často tře oči o předměty v teráriu. Při bližším pozorování často zjistíte roztoče podél okraje ušního bubínku. Jestliže s nimi nic neděláte můžou někteří roztoči leguánovi způsobit hnití nebo práchnivění šupin s následným tmavnutím a hrbolacením kůže až se nakonec objeví rány. V takovémto stádiu doporučuji použití přípravku "No Pest R" nebo podobné výrobky proti hmyzu. Také můžete použít proužky napuštěné 2,2 dichlorovinil dimethyl phosphat. V menších teráriích (obsah menší než 190 l) se na 12 hodin umístí proužek dlouhý 1,25x5 cm a u větších nádrží postačí kus délky 2,5x5 cm. Jestli roztoči nezmizí, proces opět zopakujte po 12-ti hodinách. Během této očistné kůry omezte v teráriu pohyb vzduchu částečným zakrytím větracích krytů (otvorů). Ošetření za 9 dnů zopakujte. Prvoci a bičíkovci - leguáni z importu mohou být nakaženi bičíkovci, kteří způsobují gastroenteritidu (Trichomonas, Entamoela, Giardia,...). Každý jedinec, který odmítá žrát, je dehydratovaný, ubývá na váze, má průjem či krev ve stolici by měl být prohlédnut veterinárním lékařem. Ten ze zkoušky výkalů stanoví diagnózu a zahájí odpovídající léčbu. Pokud zvíře s těmito příznaky není léčeno, hyne. Vnitřní cizopasníci - dovážení leguáni mají většinou veliké procento vnitřních parazitů, především škrkavek. V určitém množství mohou být u býložravých plazů prospěšné. V zajetí se však cizopasníci s přímým životním cylkem mohou rozmnožit až do úrovně, která má na hostitele negativní dopad. Odborníci zastávají názor, že s vnitřními cizopasníky (hlísty nevyjímaje) by se mělo něco dělat u všech plazů, včetně býložravých. Praxe je ovšem taková, že průměrný člověk, který si koupí ještěra není ochoten dát stejné množství peněz za jeho základní vyšetření u veterináře jež by mělo obsahovat i kontrolu výkalů. Nabízí se různá řešení. Jedno z nich je, že by zverimexy měly nechat nově zjískané leguány zkontrolovat veterinárním lékařem pokud jde o parazity a zjískat od něho prostředky na léčbu. Proti hlístům, kteří jsou nejvíce obvyklí, lze ústně podat tekutý "Fenbendazole" v dávce 100 mg/kg. Další možnost, kterou volí nejvíce majitelů je, že nedělají nic pokud leguán dobře žere, přibírá, zdá se zdravě čilý a má čistou stolici (bez krve nebo jasných parazitů). Jestliže zvolíte tuto možnost klíčovým úkolem pro Vás bude velice dobře čisté a udržované terárium tak, aby jste zabránili opakovanému nakažení a neobvyklému nárůstu parazitů s přímým životním cyklem. Úspěch tohoto řešení závisí do značné míry na zdravotním stavu zvířete při koupi. Při Tomto řešení je lepší vsadit na mláďata nebo dospívající, protože ti s velkou pravděpodobností nebyli napadeni vnitřními parazity, kteří napadají dospělé jedince. U dospělých leguánů z importu se kontrola stolice velmi doporučuje. Taktéž je zde možnost rutinního ošetření každého nově koupeného leguána, dávkou fenbendazolu 100 mg/kg, což za dva týdny zopakujeme. Velké riziko domácího léčení spočívá v tom, že majitel plaza není schopen správně odhadnout dávku. Nejlépe uděláte, když si vytvoříte dobrý vztah s veterinářem, který něco o plazech ví a pomůže Vám opatřit spolehlivé léčebné preparáty. Vnitřní pakostnice (dna): Je to choroba, které je lépe předcházet. Jakmile se jednou objeví je smrtelná. Způsobuje ji hromadění krystalů soli kyseliny močové. Charakteristické jsou vápenité usazeniny kolem kloubů. Hlavní příčina této nemoci u býložravých, v zajetí chovaných plazů, je nadměrné množství živočišných bílkovin ve stravě. Je obvyklou příčinou smrti starších dospělých leguánů, kteří byli nadmíru krmeni masem nebo žrádlem pro psy v konzervě. Toto žrádlo upravené pro potřeby psů či koček obsahuje vnitřnosti, které jsou pro svůj vysoký obsah purinu spojovány s vysokou hladinou soli kyseliny močové a tím pádem s vnitřní pakostnicí u býložravých plazů. Další příčina, která je s touto nemocí spojována je nedostatek vody. Pro zelené leguány je voda nezbytná, aby se dokázali zbavit derivátů kyseliny močové. Rychlý vznik vnitřní pakostnice může způsobit chybné použití antibiotik založených na aminoglycosidu a sulfanomidu (víc informací najdete u Frye r.1991). Upozorněte Vašeho veterináře na nutná opatření v případě podání zmíněných antibiotik. Mineralizace vnitřních orgánů: Aby chovatelé zabránili metabolické chorobě kostí, která byla kdysi zcela běžnou u mladých, v zajetí chovaných leguánů, doplňují stravu svých svěřenců relativně velkým množstvím D3 a vápníku. Jakmile však leguán dospěje a jeho růst se zpomalí, nadbytek vápníku se díky vysoké hladině D3 snadno vstřebá do krevního oběhu. Tím se může ukládat v různých orgánech až nakonec zvíře usmrtí. Proto tyto doplňky dávkujte v rozumném množství. (Boyer r.1991 upozorňuje, že vit. D3 ve velkém množství může být jedovatý a doporučuje 100 - 200 I.U. vit. D3 na kilo hmotnosti týdně.) Jestliže si pozorně prostudujete štítky na prodávaných vit./min. doplňcích zjistíte, že k pokrytí potřeby D3 postačí jen velmi malé množství. Bylo zjištěno, že žrádlo pro kočky a psy obsahuje nmohokrát více vit. D3, než potřebují býložraví plazi. U dospělých leguánů, především samců, může toto žrádlo navrch ještě v kombinaci s kalciem vyvolat mineralizaci orgánů. Doporučený objem krmiva pro psy či opice je pro býložravé plazy menší než 5% celkové stravy. Infekce cest dýchacích: Nejlepší prevence je opět dobrá péče. Úspěch léčení závisí do velké míry na včasném rozpoznání příznaků. Pokud vystavujete leguána delší dobu nízkým teplotám, bráníte mu vypořádat se s mikroorganismy, které jsou původci této infekce. Prvotní příznaky jsou vesměs nenápadné - všeobecná netečnost, nechutenství, pracné dýchání, z části otevřená tlama a hlavně mírné nasávání a vypouštění vzduchu v oblasti hrdla. Jestliže je tlama otevřená, množství slizu se bude jevit z prvu mírně vyšší. Časem se příznaky zvýrazní - netečnost a dlouhý čas strávený se zavřenýma očima, nucené vydechování a nafukování hrdla často se zvedlou hlavou, bublinovatý sliz na okraji tlamy. Pokud potíže rozpoznáte včas můžete leguánovi pomoci stálým udržováním vyšší teploty 29,5 - 35° C. jestliže se jeho stav během několika dní nezlepší, jsou nutné antibiotika ve formě injekcí. Nečekejte, až je Váš leguán viditelně nemocný a vyčerpaný! Vážně nemocní leguáni vesměs nepřežijí. Podchyťte nemoc včas. Jestli se Váš veterinář rozhodne aplikovat amikacin nebo jiné aminoglykosidové antibiotikum, přesvěčte se, že zná správnou dávku pro plazy a ví kam injekci píchnout (místo předcházející středu těla, protože většina plazů má vrátnicovitý systém ledvin) a také ví, že v průběhu ošetření je nutné zvíře hydratovat kvůli možnosti poškození ledvin - viz. Frye r.1991. Nemoci zažívacího ústrojí: Při náležité péči není pravděpodobné, že se tyto nemoci u aklimatizovaných leguánů vyskytnou. Oproti tomu u importovaných, vystavených nejrůznějším podmínkám se mohou vyskytnout různá onemocnění zažívacího traktu způsobená vnitřními cizopasníky či bakteriemi, např. gastroenteritida. Pokles hmotnosti, nechutenství, příliš tekutá nebo i krvavá stolice naznačují, že leguán může trpět chorobou zažívacího ústrojí. Tyto nemoci se nedají diagnostikovat a léčit bez veterinárního lékaře. Neztrácejte čas a vyhledejte pomoc, příčinou jsou většinou již zmínění bičíkovci. Potíže spojené s výživou: Při poskytování odpovídající stravy se tyto poruchy obvykle společně nevyskytují. Nedostatek vápníku, metabolická choroba kostí - Tato nemoc bývala jednou z nejobvyklejších u leguánů chovaných v zajetí. Nedostatek kalcia znamená nedostatek fyziologicky dostupného kalcia. Pouhé doplnění stravy kalciem ještě nezaručí, že se vápník vstřebá skrz stěnu střev a bude použitelný. Pro správné vstřebávání kalcia je nutné správné množství vit.D3 a odpovídající poměr vápník/fosfor (u ještěrů 2:1). Nejlepší prevencí proti nemoci kostí je odpovídající strava doplněná pravidelným, ale malým množstvím vit/min přípravku, který obsahuje správný poměr vápník/fosfor a vit.D3. V současnosti je na trhu několik přípravků speciálně pro plazy. Jestliže žádný neseženete použijte vit/min přípravek pro ptáky. Nezanedbávejte tuto oblast. Příznaky metabolické nemoci kostí se liší v závislosti na mnoha faktorech. Věk zvířete, doba trvání nemoci atd.. U dospívajících leguánů mohou příznaky zahrnovat deformace zad a nohou, měkkou čelist. U větších zvířat se může objevit i fibrózní osteodistrofie a osteoporóza. Pro tyto nemoci je charakteristická napuchlá čelist a napuchlé hladké zadní končetiny. Jedinci s fibrózní osteodistrofií vypadají zprvu zavalitě, tlustě, do té doby než se začnou nenormálně chovat, což je způsobeno zlomeninami končetin. Kosti jsou totiž příliš slabé na to, aby zvíře unesli. U neustále slábnoucích a tenčících se kostí se ukládá jizvová tkáň, která se snaží nahradit slabot struktury a z toho důvodu končetiny napuchají. Nedostatek vitamínu B - U zdravě vypadajících zvířat dochází často k ochrnutí ocasu a zadních končetin. Toto je často chybně diagnostikováno jako nedostatek vápníku (u nedostatku kalcia se příznaky metabolické choroby kostí - kosterní deformace a puchnutí končetin většinou objevují před jakýmkoli ochrnutím). Obvyklou příčinou ochrnutí ocasu a zadních nohou je nedostatek vit. B1. Podávání vit. B ústně a doplnění stravy kvasnicemi většinou vyléčí nemoc během týdne. Veterinář může vit.B podat injekčně a vyléčit problém rychleji.
V této příručce se nevěnuji detailně rozmnožování leguánů zelených v zajetí a uvádím zde jen základní informace. Ve většině příruček se uvádí, že odchovy leguánů v zajetí jsou nesnadné. Není to pravda. Pokud je zvířatům věnována náležitá péče a strava a pokud se k sobě připustí pohlavně dospělá zvířata, tak se leguáni zelení množí snadno. Problém je však u chovu jednoho páru leguánů v jednom teráriu. Samci leguánů (pohlavně dospělí) mají totiž velmi silný pohlavní pud a ve vytrvalé snaze předat své geny mohou samici rozkousat a roztrhat k smrti. V porovnání s velikostí těla mají jedny z největších varlat ze všech pozemních obratlovců. Proto ne vždy myslí se svými poměrně malými mozky. Jestliže máte o rozmnožování leguánů opravdu zájem, zvažte terárium (výběh) velikosti místnosti a poměr několika samic na jednoho samce nebo chovejte leguány krom doby připouštění odděleně. Ve volné přírodě se leguáni převážně rozmnožují v průběhu období sucha, kdy je snížená dostupnost potravy a mláďata se pro změnu líhnou začátkem období dešťů, kdy je potravy víc. V zajetí vede snížená fotoperioda v kombinaci s chladnější noční teplotou a se sníženým přísunem krmiva často k rozmnožování na konci zimy nebo na začátku jara. Někdy dochází k druhému rozmnožování na podzim. Typické pro gravidní samice (zvětšené břicho a boulovité strany) je, že 3 - 5 týdnů před kladením vajec přestanou přijímat potravu. Když si toho všimnete, nepanikařte, je to normální. Samice by měla být tlustá a mělo by dojít k minimálnímu úbytku váhy (boky ale mohou být v tomto období vystouplejší). Po třetím týdnu půstu poskytněte samici místo pro snůšku. Nejjednodušší je do rohu terária navršit směs s 50% navlhčené hlíny a 50% písku a navrh umístit otočenou krabici se vstupním otvorem. Také můžete naplnit velkou polystyrénovou krabici vlhkou zeminou, zakrýt ji a ze strany vyříznout otvor. Typem hnízda, které se bude leguánici líbit je vysoký, obdélníkový plastový koš na odpadky, protože mají-li na výběr dají přednost podlouhlému prostoru před čtvercovým. Pokud hodláte použít na hnízdo odpadkový koš, položte ho na bok a z pola naplňte směsí hlíny a písku. Do víka vyřízněteotvor a páskou víko připevněte ke koši. Poté koš umístěte na boku do rohu terária či výběhu. Gravidní samičky leguána, které nemají vhodné místo pro nakladení vajec často kladou jednotlivá vejce roztroušeně po několik dní. Je zde rovněž riziko zadržení snůšky. Po nakladení (břicho samice bude najednou prázdné, visící) by měla být vejce vyjmuta a přemístěna do inkubátoru. Ten si vytvoříte pomocí akvária a ponorného topného tělíska. Tělísko položte do akvária a zalijte vodou tak, aby hladina byla asi 2,5 cm nad něj. Do akvária umístěte dvě cihly proti sobě, čímž vytvoříte vyvýšenou plochu nad hladinou. Na ni pak umístíte nádobu s vlhkým vermikulitem (stejné množství vermikulitu a pitné vody na váhu). Nádobu zakryjte víkem s mnoha otvory a následně zakryjte i akvárium. Kryt na akvárium by měl mít mírný sklon k jedné straně, aby vysrážená voda mohla stékat. Rovněž dejte do nádoby teploměr a několik hodin (kontrola každou 1 - 2 hodiny) vyvažujte ohřívač tak, aby teplota v nádobě byla 29 - 30,5° C. Jeden z nejlepších teploměrů je elektronický digitální s venkovním čidlem. K zakoupení v některých prodejnách elektro. Obsluha je velmi jednoduchá, protože se čidlo umístí do inkubátoru a na teploměru máte neustálou kontrolu. Když jste teplotu vyvážili a stabilizovali můžete vejce zahrabat do vermikulitu tak, aby byla částečně vystavena vzduchu. Nádobu zakryjte, akvárium rovněž. Nechejte malý otvor pro přívod vzduchu. 2 - 3x do týdne vejce jemně poroste. Zelení leguáni by se měli vylíhnout za 70 - 90 dní. Ze společné snůšky se mláďata líhnou roztroušeně několik dní, až 8. Jestliže se líhnutí zelených leguánů v zajetí nezdaří je příčinou vesměs neplodnost, nesprávná teplota či vlhkost inkubačního média, neodpovídající relativní vlhkost a její úloha v turgidnosti skořápek, která je nutná pro vylíhnutí mláďat a nebo malá velikost bílku a nedostatek živin způsobený podmínkami v době rozmnožování a ovulace. Než budou k dispozici spolehlivější a podrobnější metody i tato zde popsaná by Vás měla dovést aspoň k nějakému úspěchu. |
 |
Web Design & Copyright © ZooExotic 2001-2003