Nádherný a skutečně majestátní pták, který je letos zvolen za ptáka roku opravdu potřebuje seznámení s širokou veřejností. Místo toho, aby byl v naší republice vysoce chráněn, dopouští se někteří jedinci trestuhodného činu položením otrávených návnad, či přímou střelbou do těchto krásných tvorů. Od počátku tohoto roku se tak prokazatelně stalo u pěti případů usmrcení orla mořského.

Na tuto hroznou skutečnost zareagovala Česká společnost ornitologická, která vypsala odměnu za informace vedoucí k dopadení pachatelů této ptačí kriminality. Cílem je motivovat občany pro spolupráci na vyšetřování a upozornit na závažnost dané situace u nás. Více se dozvíte na www.karbofuran.cz

Orel mořský je mohutný a zároveń největší evropský orel, jehož rozpětí křídel je 2,2 - 2,5 metru. Při krouživém letu orla mořského snadno poznáte podle dlouhých jakoby prknovitých křídel s prstovitě roztaženýma ručníma letkama. Zbarvení je celkově tmavé, hnědé jen dospělí mají nápadně bílý klínovitý ocas a žlutý zobák. Mladí mají naopak zobák tmavé až černé barvy a celkové zbarvení je tmavé s bílými znaky na břiše a hrudi. Nohy jsou robustní, barvy žluté s tmavými drápy.

Potkat jej můžeme především v blízkosti vodních ploch nebo řek, protože jeho přirozenou potravou jsou ryby a vodní ptáci. Malí savci už méně. V zimě pak jeho potravu tvoří různá uhynulá zvířata, která najde. Při své velikosti a síle dokáže bez problémů ulovit i zdavé jedince, ale dává přednost nemocným a zesláblým zvířatům, čímž plní v přírodě nezastupitelnou funkci přirozeného čističe.

Orel mořský hnízdí na Islandu, ve Švédsku a Norsku, v severním Německu, v Polsku a v Podunají. Na Apeninském a Pyrenejském poloostrově a ve Francii nehnízdí. V našem státě je pravidelným zimním hostem především na Třeboňsku a Novomlýnských nádržích. Rovněž na našem území hnízdí a to v oblasti Českolipska, Českobudějovicka, Jindřichohradecka, Břeclavska a celkový počet hnízdících párů je odhadovaný na 25 - 30.

Orel mořský je chráněný v národní legislativě jako druh kriticky ohrožený, směrnice Evropské rady o ptácích ho vede jako druh vyžadující zvláštní ochranná opatření, týkající se jeho stanovišť s cílem zajistit jeho přežití a rozmnožování v areálu rozšíření. Bernská konvence jej řadí jako druh přísně chráněný, u kterého členský stát přijme vhodná a potřebná legislativní a správní opatření k zachování jeho přirozených hnízdních a migračních stanovišť. A konvence z Bonnu ho řadí do ohrožených stěhovavých druhů, k jehož přísné ochraně členský stát přijme opatření na obnovu a zachování stanovišť, zákaz lovu atd.

Pro ornitology je tedy nesmírně cená jakákoliv informace o orlu mořském, neváhejte hlásit jakékoliv podezření na nelegální činnost. Kontaktovat můžete policii ČR nebo koordinátora programu ČSO Volná křídla, pana Zdeňka Vermouzka, na tel.: 605 578 746
Případné další informace se dozvíte na webu ČSO.

Tento pěvec je nejznámějším Skřivanem střední Evropy. Na našem území můžeme jeho charakteristické zpívání zaslechnout za příznivých zim již v únoru. Avšak hlavní doba příletu tohoto tažného ptáka k nám, spadá až do poloviny března. Na zimoviště odlétá v září až říjnu.

Skřivánci jsou ptáci stepní, kteří tudíž žijí i hnízdí v otevřené krajině na zemi s nízkou vegetací. K tomuto jsou výborně uzpůsobeni dokonale krycím hnědě skvrnitým zbarvením a rovným prodlouženým drápem u zadního prstu. Ten jim pomáhá udržovat rovnováhu, protože Skřivani neskáčí, ale chodí.

Samička se od samečka liší pouze délkou křídla - samičky mají křidélka kratší. Hnízdečko je pouze malá prohlubinka v zemi vystlaná kořínky a stébly. Oba rodiče se střídají v sezení na 5 - 6-ti šedohnědě skvrnitých vajíčkách zhruba 15 dní.

Mláďata jsou zvláštně ochmýřená a dokonale splývají s povrchem. Krmena jsou výhradně malým hmyzem. Rodnou prohlubinku však opouštějí velice brzy, po desátém dni života. Samostatnosti se však dožije velmi malý počet.

Skřivánci jsou ptáci všežraví a dle nabídky v daném ročním období konzumují hmyz, různá semena, zelené části vegetace, spadané měkké ovoce

Samečci si zpěvem obhajují svůj hnízdní revír tak, že vyletí kolmo vzhůru a přednášejí svoje charakteristické "trruuit", stoupají stále výše a zpívají. Milou písničkou, která může trvat i čtvrt hodinky si Skřivan získal oblibu u širokých vrstev lidu a je brán jako symbol jara a lásky.

Bez zajímavosti jistě není, že v minulosti byli Skřivani hojně zastoupeni na jídelníčku lidí a v některých státech se tak děje bohužel dodnes a co nestačí zničit predátor nejhroznější dokonají toulavé kočky.

Takže letos bude v našem zorném poli Skřivan polní a ke zmapování jeho výskytu můžete pomoci i vy svým ohlášením na www.birdlife.cz, protože více pozorovatelů přispěje k lepšímu zhodnocení skřivaní situace u nás.

Upozornění:

Při hnízdění mají rorýsové problémy s vypadáváním mláďat. Jestliže takového prcka najdete ležet někde na zemi, dejte ho do krabice a VOLEJTE NEJBLIŽŠÍ ZÁCHRANNOU STANICI (pokud ji neznáte měli by to vědět např. na úřadě ve vašem bydlišti).

Nikdy ho nevracejte do hnízda a svěřte ho odborníkům, protože odchov je velmi náročný jak skladbou stravy tak i časově.

Více informací naleznete na www.csop.ecn.cz

Je tažným ptákem a naším nejdokonalejším letcem. Přilétá k nám ze všech tažných ptáků nejpozději, na přelomu dubna a května. Odlétá ovšem nejdříve a to již na konci července nebo v první polovině srpna.

V době pobytu obletuje v hejnech vysoké budovy a věže, případně skály a provádí své vzdušné akrobacie. Ozývá se pronikavým pokřikem "cizí, cizí".

Rorýsi jsou zhruba 16 - 22 cm velicí, peří je tmavé až načernalé kouřové barvy. Spodek těla je rovněž tmavý. Hrdlo je barvy světlé. Mají dlouhá srpovitě zahnutá křídla a krátký mělce vykrojený ocas.

Tito ptáci se nemohou pohybovat na zemi, protože jejich kratké nohy mají slabé prsty opatřené ostrými dopředu směřujícími drápy, které jsou uzpůsobeny jen k přichycení na zdi.

Rorýsi hnízdí povětšině ve městech ve vysokých stavbách a ve věžích. Také však ve vysokých skalách či starých stromech. Veškerý hnízdní materiál lapají pouze ve vzduchu a tomu odpovídá i jejich hnízdo - slinami slepená hromádka z peří, vláken, kousků slámy a podobně.

Samička snáší koncem května až začátkem června 2 - 3 čistě bílá vajíčka protáhlého tvaru (Dr. Jirsík uvádí rozměr vejce 24,9 x 16 mm). Na sezení se střídají oba partneři. Ihned jak jsou mladí schopni letu, cvičí se společně s dospělými na dalekou cestu.

Mláďata lze poznat v letu podle širších křídel a jejich peří je jinak vybarveno, než u dospělých ptáků. Zbarvení mláďat je více do šediva, hrdlo mají výrazně bělavé. Rovněž peří na letkách a na temeni je bělavě olemováno.

Dá se říci, že Rorýsi žijí celý svůj život pouze ve vzduchu. Loví zde svou kořist, kterou představuje rozličný hmyz, ve vzdušném prostoru si hrají i odpočívají a dokonce zde tráví i svůj spánek. Vyjímku udělají pouze při hnízdění, kdy ptáci tráví noc na hnízdě.

Rorýsům obecným u nás rapidně ubývají hnízdní možnosti, neboť s postupnou opravou budov a jejich zateplováním mizí různé skuliny a větrací otvory, kde tito opeřenci nejraději hnízdí. A bohužel chybou člověka zde po opravných pracech nenaleznou jiné vhodné místo, např. umělou štěrbinu či hnízdní budku.

Cílem akce je upozornit na Rorýse obecného a na možnosti jeho ochrany. Další informace na webu ČSO www.birdlife.cz

Možná se divíte, ale ptákem roku byl zvolen opravdu Vrabec domácí.

Populace tohoto druhu značně poklesla. Jen v naší zemi se za posledních 15 - 20 let snížila zhruba o 30 - 50%. Pravda někdo namítne, že to nic není, jenomže na světě nejsme sami a v každém státě je populace různě silná. Rapidně ubývá Vrabců domácích v západní Evropě.

Ve Velké Británii je dokonce zapsán na červené listině ohrožených druhů a je zde vypsána peněžitá odměna pro toho, kdo objasní záhadu rychlého vymírání Vrabců. Odměna zůstává stále nevyplacena.

Příčina úbytku je zatím nejasná. Ornitologové se domnívají, že jedna z mnohých může být nedostatek malého hmyzu ke krmení a málo hnízdních příležitostí.

Vrabec domácí je veliký 14 cm a je celkem nenápadně zbarvený. Samička je celá hnědošedá, postrádá výraznou kresbu hrdla a hlavy. Taktéž nemá tak výrazný bílý pásek na křídlech. Líce, prsa i břicho jsou v jedné barvě. Sameček má černou náprsenku, hrdlo a bradu. Tmavě šedé temeno hlavy a hnědě zbarvený týl. Na křídlech výraznou bílou pásku. Vrabčí zpěv - rytmické čimčarání, znají lidé téměř na celém světě. Žije v Evropě, v jižní Africe, v jižní i severní Americe, v Austrálii i na Novém Zélandě. Setkat se s ním můžeme v blízkosti lidských sídlišť. Vrabci si budují hnízdo v puklinách starých neopravených domů, pod cihlami, ve štěrbinách po opadané omítce, v ptačích budkách, ale i v dutinkách stromů či volně v popínavých rostlinách a křoví.